Můžeme být bez ruského plynu?

25.6.2014

BEZPEČNOST - Evropská energetická závislost na Rusku se dá odstranit, ale nejde to ani rychle, ani levně.

graf_plyn-1.jpg

V posledních měsících jsme si všichni názorně uvědomili, že Evropa nemá za hranicemi palčivější problém než vztah s Ruskem. Naše potíže s těžko předvídatelným a čitelným východním sousedem s mocenskými ambicemi by nebyly tak hrozné, kdybychom nebyli s Ruskem svázáni v oblasti, ve které jsou moderní ekonomiky nejzranitelnější: v dodávkách energie.

Rusko je druhý největší dovozce do EU a největší část jeho dovozu tvoří energetické suroviny. V roce 2013 jich bylo za 160 mld. euro, tedy čtyři biliony korun. Nejvýznamnější je závislost na ruském plynu, který pokrývá asi čtvrtinu celkové evropské spotřeby (nejen EU). V číslech jde zhruba o 80 mld. m3 plynu ročně, tedy zhruba desetinásobek celkové české spotřeby. Ropa proti tomu je dostupná i z jiných zdrojů, byť třeba za mírně vyšší cenu. Jednoduše proto, že tato kapalina se dobře převáží a potřebná infrastruktura už je na místě.

Kde brát?

Zemní plyn z ruských plynovodů není tak jednoduché nahradit. V krátkodobém horizontu je to dokonce jednoduše nemožné. Evropa, pravda, má kapacity na dovoz plynu z jiných oblastí, především zkapalněný plyn po moři (tzv. LNG). Vždyť v roce 2011 dovezla necelých 87 mld. m3 plynu, tedy v podstatě stejný podíl jako z Ruska. Ale problém je v současné chvíli v dodávkách. V roce 2013 činil dovoz jen 46 mld. m3, protože plynu bylo na trhu málo a exportéři si vybrali jiné trhy, kde jsou ceny plynu ještě vyšší, což je především Asie.

Velký vliv na trh má především zvýšená spotřeba Japonska, které se stále ještě neodhodlalo spustit po fukušimské nehodě své jaderné reaktory. Výpadek produkce elektřiny musí pokrývat fosilní zdroje, mezi kterými plyn hraje významnou roli. Japonsko je na dovozu zcela závislé, takže země je ochotná přeplatit prakticky jakéhokoliv jiného zájemce na trhu. Spotřeba pomalu roste a bude dále růst i v Číně, která se kvůli stavu životního prostředí v mnoha hustě osídlených oblastech snaží omezit spalování uhlí.                                           

24 % evropské spotřeby plynu pokrývají dodávky ruského plynu

Záchranou se v evropských podmínkách nezdá být ani těžba plynu z břidlice. V USA sice významně změnila trh s plynem a srazila jeho cenu, ale v evropských podmínkách se situace podle všeho nebude opakovat.

Podle orgánů EU mohou evropské zásoby plynu v břidlicích činit kolem 12 000 mld. m3. I když toto číslo je nejspíše dosti nepřesné a my v tuto chvíli ani netušíme jak, rozhodně od něj bude zapotřebí hodně odečítat: reálně půjde vytěžit určitě jen malá část těchto zásob a ještě větší část bude v hustě osídlené Evropě nedostupná kvůli majetku či přírodnímu bohatství na povrchu. Konzultační firma IHS odhaduje, že evropská produkce břidličného plynu bude v roce 2020 činit jen několik miliard m3 ročně, tedy sotva jedno, dvě procenta celkové spotřeby (ta je cca 330 mld. m3). To v USA činí roční těžba z břidlic nyní kolem 70 mld. m3, tedy méně než ruský dovoz do Evropy.

Americká těžba zřejmě ještě poroste, i když není vůbec jisté, jakým tempem a jak dlouho, ale případné „přebytky“ se do Evropy zřejmě jen tak nedostanou. Zatím neexistují žádné exportní kapacity. V roce 2015 otevře první terminál s kapacitou jen 2 mld. m3. Americká vláda eviduje více než dvě desítky dalších žádostí, takže v roce 2020 už by to sice mohlo být možná až 66 mld. m3, ale o produkci z nich bude zapotřebí bojovat s Asií. A to i v případě terminálů u Atlantiku, protože od roku 2015 budou moci LNG lodě díky novým zdymadlům projíždět Panamským průplavem.

Navíc je v USA poměrně silný tlak vývoz plynu omezit, aby si tamní průmysl uchoval komparativní výhodu levnější energie. A pokud bude Amerika do Evropy vyvážet, bude cena nepochybně vyšší než za ruský plyn.

Alespoň to půjde levněji

Vše není samozřejmě jen černé. Slibným zdrojem pro dodávky do Evropy se mohou stát země Perského zálivu. Jejich plyn má tu výhodu, že pochází z klasických nalezišť, a může tedy být levnější. Zároveň tamní země – především Katar – mají nebo nyní budují ohromné kapacity na vývoz zkapalněného plynu. Hodně bude záležet i na vývoji vztahů s Íránem, který má největší ověřené zásoby zemního plynu na světě, ještě větší než Rusko.

graf.jpg

Dovozu plynu „po vodě“ bude nahrávat i technologický vývoj. Vznikají například plovoucí LNG terminály, které je možné pronajímat v případě potřeby, a trh se tedy stává pružnějším. Zkapalňování plynu také zlevňuje, například velké a velmi drahé turbíny v LNG linkách by mohly nahradit levnější elektromotory, takže už nepůjde o tak velkou, a tedy rizikovou investici.

Evropa také v posledních letech omezuje výrobu elektřiny ze zemního plynu (činí cca 30 spotřeby plynu), čímž snižuje spotřebu. Bohužel často místo plynu sahá po špinavějším uhlí. Přispět by mohlo rovněž budování elektrické sítě a třeba také lepší využití místních energetických zdrojů, například stávajících i navrhovaných vodních elektráren ve Skandinávii, ale ani silnější přenosovou soustavu se nepodaří vybudovat napřesrok.

Dva v klinči

Závislost je samozřejmě i opačná. Starý kontinent představuje pro Rusko nejdůležitějšího zákazníka vyváženého nerostného bohatství. Prodej plynu do Evropy představuje zhruba 60 procent obratu Gazpromu, nejdůležitější ruské firmy vůbec. Příjmy z daní z exportu plynu a ropy přispívají do ruského státního rozpočtu neuvěřitelnými 52 procenty z celkové částky.

Na druhou stranu: za služby a výrobky evropských firem utrácejí Rusové zhruba třetinu peněz, které získají prodejem plynu. A ne nevýznamná část těchto peněz končí ve výdajích za těžební a další vybavení nutné pro provoz ruských plynových a ropných vrtů a další zvyšování jejich efektivity. Právě dovoz západních technologií byl jedním z důvodů vzestupu ruské produkce na přelomu století a tisíciletí.

Přečerpávací stanice Bučany. Zdroj: EU
Přečerpávací stanice Bučany. Zdroj: EU

I přes silné řeči z Kremlu si Rusko a ruské společnosti ale skutečnost uvědomují a svým zákazníkům v některých ohledech vycházejí přece jen více vstříc. Například italská ropná a plynárenská společnost Eni v květnu uzavřela historickou dohodu s největším ruským vývozcem plynu, tedy Gazpromem. Strany podle ní opouštějí půlstoletí platný systém vázání cen plynu v dlouhodobých dodávkách na ceny ropy. Místo toho se cena bude řídit cenou plynu na spotových trzích.

Dohoda je významnou změnou proti současnému stavu. Trvale zvýšené ceny ropy v posledním desetiletí vedly k umělému navyšování cen plynu. Spotové ceny klesly pod ceny dlouhodobých kontraktů a velcí odběratelé plynu se dostali do mnohamiliardových ztrát. Ti šťastnější dostávali od Gazpromu nesystémové slevy ceny plynu; například Eni loni ve výši sedmi procent.

52 % ruského státního rozpočtu činí příjmy z vývozu ropy a zemního plynu!

Gazprom sice nebyl první, kdo ke kroku přistoupil (tím byl norský Statoil), ale je nejvýznamnější a naděje na změnu tak stoupla i jiným dovozcům. Motivaci určitě mít budou: v případě Eni přechod na nový systém zřejmě výrazně posílí zisky italského koncernu. Analytici firmy Sanford Bernstein odhadují, že provozní zisk plynárenské a elektroenergetické divize Eni se letos zvýší o 700 milionů dolarů.

V nejbližší době tedy není vyloučen pro zákazníka poměrně zajímavý pokles ceny plynu i díky ústupkům ruské strany. Otázkou je, zda se tím Evropa má nechat ukolébat. Sama od sebe se naše závislost na Rusku patrně v nejbližších letech nezmění, tomu příliš okolností nenahrává. Rusko má na evropském energetickém trhu díky své poloze, velkým zásobám suroviny v levnějších tradičních nalezištích a stávající infrastruktuře velkou výhodu.

Pokud se to má změnit, bude zapotřebí velké politické vůle a vytrvalé podpory ze strany států.  

Autor: spe

Svět plný energie > Témata > Můžeme být bez ruského plynu?

Aktuality
7.11.2019 Lomonosov na místě

AKTUALITY - První ruská plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov dorazila na svou trvalou základnu blízko izolovaného ruského města Pevek na Čukotce, a stala se tak nejseverněji položenou jadernou elektrárnou. Rosatom má za cíl uvést elektrárnu do provozu do konce letošního roku. Společnost chce své malé plovoucí elektrárny s reaktory odvozenými od pohonných jednotek jaderných ledoborců nabízet do odlehlých oblastí, zatím ale žádné zahraniční zákazníky nemá. Mohou fungovat bez přestávky a potřeby doplnit palivo tři až pět let, elektrický výkon reaktorů je 70 MW.  celý článek

15.10.2019 Stát elektromobilů ve tmě

AKTUALITY - Zhruba milion domácností, firem, veřejných institucí a dalších odběratelů v americkém státě Kalifornie se v týdnu od 7. října ocitlo bez dodávky elektřiny. Tamní energetická společnost Pacific Gas and Electric Company (PG&E) je v několika postupných vlnách odstavovala kvůli snížení rizika vzniku lesních požárů.  celý článek

16.7.2019 Emisních povolenek znovu ubude

AKTUALITY - Přebytek emisních povolenek na trhu je podle dat Evropské komise pro 2019 stejný jako v loňském roce. celý článek

12.6.2019 177 GW obnovitelných zdrojů do provozu v roce 2018

AKTUALITY Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) celkový instalovaný výkon obnovitelných zdrojů uvedených v roce 2018 do provozu činil 177 GW. celý článek

13.5.2019 Uranová kostka z válečného Německa

AKTUALITY - Fyziky z univerzity v Marylandu překvapila nečekaná anonymní zásilka, ze které se vyklubala palivová kostka z nacistického jaderného reaktoru. celý článek

  

Chcete dostávat své osobní vydání tištěného magazínu Svět plný energie?

Ano, chci

Podporujeme:

SVĚT PLNÝ ENERGIE

Webový magazín a tištěný
čtvrtletník přináší témata,
zajímavosti, rozhovory
a důležité informace nejen
ze světa plného energie.

Pro Lumius, spol. s r.o.
vydává Business Media CZ a BARIDA Agency

Redakce:
Josef Janků, Jan Gregor a další ...

Grafické zpracování:
Michael Ehrlich

Texty:
neoznačené materiály jsou redakční

Foto:
archiv firem a autorů, redakce,
Thinkstock

Kontakt:

Aktuality
7.11.2019 Lomonosov na místě

AKTUALITY - První ruská plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov dorazila na svou trvalou základnu blízko izolovaného ruského města Pevek na Čukotce, a stala se tak nejseverněji položenou jadernou elektrárnou. Rosatom má za cíl uvést elektrárnu do provozu do konce letošního roku. Společnost chce své malé plovoucí elektrárny s reaktory odvozenými od pohonných jednotek jaderných ledoborců nabízet do odlehlých oblastí, zatím ale žádné zahraniční zákazníky nemá. Mohou fungovat bez přestávky a potřeby doplnit palivo tři až pět let, elektrický výkon reaktorů je 70 MW.  celý článek

15.10.2019 Stát elektromobilů ve tmě

AKTUALITY - Zhruba milion domácností, firem, veřejných institucí a dalších odběratelů v americkém státě Kalifornie se v týdnu od 7. října ocitlo bez dodávky elektřiny. Tamní energetická společnost Pacific Gas and Electric Company (PG&E) je v několika postupných vlnách odstavovala kvůli snížení rizika vzniku lesních požárů.  celý článek

16.7.2019 Emisních povolenek znovu ubude

AKTUALITY - Přebytek emisních povolenek na trhu je podle dat Evropské komise pro 2019 stejný jako v loňském roce. celý článek

12.6.2019 177 GW obnovitelných zdrojů do provozu v roce 2018

AKTUALITY Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) celkový instalovaný výkon obnovitelných zdrojů uvedených v roce 2018 do provozu činil 177 GW. celý článek

13.5.2019 Uranová kostka z válečného Německa

AKTUALITY - Fyziky z univerzity v Marylandu překvapila nečekaná anonymní zásilka, ze které se vyklubala palivová kostka z nacistického jaderného reaktoru. celý článek

  

Chcete dostávat své osobní vydání tištěného magazínu Svět plný energie?

Ano, chci

Podporujeme:

SVĚT PLNÝ ENERGIE

Webový magazín a tištěný
čtvrtletník přináší témata,
zajímavosti, rozhovory
a důležité informace nejen
ze světa plného energie.

Pro Lumius, spol. s r.o.
vydává Business Media CZ a BARIDA Agency

Redakce:
Josef Janků, Jan Gregor a další ...

Grafické zpracování:
Michael Ehrlich

Texty:
neoznačené materiály jsou redakční

Foto:
archiv firem a autorů, redakce,
Thinkstock

Kontakt: