Může se jaderná energie zmenšit?

15.6.2013

BUDOUCNOST JÁDRA Výrobci jaderných reaktorů se obracejí k segmentu malých zdrojů. Reaktory o výkonu od několika megawattů jsou určeny v první řadě pro izolované obydlené oblasti.

Postupně snad i třeba jako náhrada stále dražších velkých jaderných bloků.

Hala firmy Babcock & Wilcox ve Virginii, kde běží prototyp jejího jaderného reaktoru mPower. Vzhledem k nižšímu výkonu se obejde bez klasické chladicí věže velkých elektráren.
Hala firmy Babcock & Wilcox ve Virginii, kde běží prototyp jejího jaderného reaktoru mPower. Vzhledem k nižšímu výkonu se obejde bez klasické chladicí věže velkých elektráren.

Doby, kdy byla oblíbena, má jaderná energetika už půl století za sebou. V prvních desetiletích po válce se o ní mluvilo téměř výhradně v dobrém. Stavěly se první elektrárny a objevovaly se i další neuvěřitelné plány: třeba na atomová letadla a auta či malé reaktory pro každé město.

Ani jeden se nerealizoval. Letadla udržela na rýsovacích prknech konstruktérů skutečnost, že stínění pro posádku by letadlo neúnosně zatížilo, a tak by se sice tyto dopravní prostředky mohly pohybovat dlouho, ale bez lidí. Malé jaderné reaktory se zase dostaly jenom do vojenských zařízení. Hlavně proto, že vojáci je jako jediní dokázali uhlídat a byli ochotni zaplatit ohromné částky za vývoj těchto unikátních zařízení.

Přesto je mezi těmito dvěma technologiemi rozdíl. Atomová letadla jsou z principu špatný nápad, malé jaderné zdroje nikoliv: o malých reaktorech se začíná opět mluvit. Po fukušimské nehodě, kvůli které se běžné reaktory díky dalším bezpečnostním opatřením ještě prodražily, čím dál hlasitěji.

Zatím jsou v podstatě všechny jen na papíře, ale zato těchto projektů jsou po celém světě doslova desítky. Proběhne tak dlouho ohlašovaná jaderná renesance nakonec „v malém“?

Bohatá přehlídka

Stejně jako před půl stoletím se malá jaderná zařízení objevují v různých podobách a velikostech. V podstatě tak můžeme shrnout reaktory od výkonu několik megawattů (tj. několika větších dieselových agregátů) až po několik set megawattů, tedy několika desítek procent dnešních reaktorů.

Správně bychom měli mluvit o malých a středních reaktorech. „Malé reaktory“ jsou podle mezinárodně uznávaného označení všechny reaktory s elektrickým výkonem méně než 300 MW, „střední“ od 300 do 700 MW. S vyšším výkonem jsou „velké“. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii se pro reaktory obou kategorií dohromady používá zkratka SMR (Small and Medium Reactors). Použít se dá i v češtině, pouze v obráceném pořadí – „střední a malé reaktory“. (Stejná zkratka SMR také v anglicky psané literatuře znamená někdy „malé modulární reaktory“, ale název popisuje prakticky stejnou skupinu zařízení.)

Stejně různorodé jako jejich výkony je i jejich technická podoba. Nejčastěji se mezi nimi objevují reaktory stejného typu, které dnes slouží ve velkých elektrárnách, tzv. tlakovodní. Tato technologie je nejlépe známá, a to nejen výrobcům, ale i regulátorům. A to i v malém měřítku, protože tlakovodní reaktory se používají také v současných ponorkách či letadlových lodích. (I když vojenské a civilní reaktory jsou v návrzích velmi odlišné, protože u těch druhých v podstatě nejde o cenu.) Představují nejmenší technické, regulační a investiční riziko, a pokud dojde k rozšíření SMR technologie, budou se zřejmě využívat jako první.

Schéma uložení dvou malých jaderných reaktorů mPower. Samotné aktivní zóny jsou ve válcích v pravé a levé části obrázku, uložené pod zemí v betonové konstrukci obklopené vodou, která stíní radiaci. Uprostřed je bazén pro vyhořelé palivo. To se u některých jiných typů ukládá přímo v nádobě reaktoru. Zdroj: Babcock & Wilcox
Schéma uložení dvou malých jaderných reaktorů mPower. Samotné aktivní zóny jsou ve válcích v pravé a levé části obrázku, uložené pod zemí v betonové konstrukci obklopené vodou, která stíní radiaci. Uprostřed je bazén pro vyhořelé palivo. To se u některých jiných typů ukládá přímo v nádobě reaktoru. Zdroj: Babcock & Wilcox

Kromě nich se ale objevují i návrhy na reaktory chlazené plynem či tekutým kovem. Každá z těchto technologií má své výhody a nevýhody. (Představu o hlavní směrech vývoje vám poskytne pohled do tabulky.)

Zvenčí jsou si velmi podobné. Návrháři si je většinou představují jako malé monoblokové „kontejnery“. V jediném pevném obalu, který slouží jako bezpečnostní prvek proti vnitřnímu poškození reaktoru, stejně tak jako proti průniku zvenčí, jsou soustředěny všechny důležité součásti reaktoru. Vně je především turbína poháněná párou ohřátou teplem z reaktoru. Stejně jako u větších typů pára samozřejmě neprochází přímo aktivní zónou, a tak není radioaktivní. Zvenčí vypadají jako velké válce o průměru několika metrů a výšce od několika metrů až zhruba ke 30 metrům.

Podle představy drtivé většiny výrobců by se měly vyrábět sériovým způsobem na jedné ústřední lince výrobce, odkud by se pak hotové reaktory měly dovážet na místo už připravené k provozu, někdy včetně paliva.

Bezpečnost levněji

Všem SMR reaktorům by měla být společná jedna výhoda: cena. Měly by být levnější než velké atomové elektrárny, které představují nesmírně kapitálově náročnou záležitost i pro velké firmy na energetickém trhu. (Připomeňme, že nové dva reaktory v Temelíně budou stát zřejmě okolo tří set miliard, a to jde „jen“ o dostavbu staré elektrárny, ne o stavbu nové.)

SMR technologie by měla být méně finančně náročná především díky snížení nákladů na dnes velmi rozsáhlá bezpečnostní opatření. Ta v podstatě tvoří hlavní díl ceny dnešních reaktorů, což není hodnocení jejich užitečnosti či zbytečnosti, ale konstatování faktu. Tyto menší reaktory jsou většinou navrženy pro technologie, které by se bez části těchto opatření měly obejít, nebo je už používají.

Můžeme si mezi současnými reaktory vybrat příklad: vezměme si třeba ruský projekt SVBR-100, který je pro nás zajímavý tím, že by se na jeho případné sériové výrobě mělo podílet několik českých firem. Jak napovídá číslovka v názvu, jde o reaktor s elektrickým výkonem 100 MW.

Potenciální trh by pro plovoucí reaktory existovat mohl. Podle studie z roku 2010 existuje 170 ostrovních komunit s počtem obyvatel přesahujícím 100 tisíc.

Technicky je odvozený od reaktorů na jaderných ponorkách, konkrétně rychlých stíhacích třídy Alfa. Jde o z dnešního hlediska dosti netradiční typ, tzv. reaktor na rychlých neutronech, ve kterém místo vody v aktivní zóně reaktoru koluje roztavený kov, konkrétně směs dvou prvků: olova a bizmutu (někdy se používá i název vizmut).

Díky zkušenostem získaným na ponorkách jsou ale s touto technologií poměrně slušné provozní zkušenosti. Výrobce mluví o zhruba 80 reaktor/rocích. Tato směs nese teplo lépe než voda a v reaktoru na rozdíl od ní nemusí být natlakovaná, ale téměř při běžném atmosférickém tlaku. V tlakovodních reaktorech má voda tlak zhruba 150 krát větší než je atmosférický, takže každé narušení obalu je katastrofální.

Reaktor, jehož první prototyp by měl být hotov v roce 2017, je také z podstaty (inheritně) bezpečný a nemůže u něho dojít k samovolnému rozšíření jaderné reakce (to mezi navrhovanými SMR zařízeními ale není nic výjimečného, naopak jde o standard). Vnější bezpečnost by mělo zaručovat i to, že jde o jeden veliký monoblok, který lze na místo montáže dopravit vcelku.

Reaktor v pustině

Vyšší bezpečnost i velikost reaktorů má také jaderné technologii umožnit proniknout do podmínek, kde velké jaderné reaktory nedávají smysl. Nejslibnějšími odbytišti jsou všechny obydlené a přitom izolované oblasti, které vyžadují nové zdroje energie pro svůj hospodářský rozvoj.

Z let jaderného boomu v poválečných létech máme k dispozici i dnes stále funkční příklady. Třeba nejmenší a zároveň nejsevernější jaderná elektrárna vůbec, v ruském Bilibinu. Plány vznikly v 60. letech a měly dodávat energii pro blízké město a těžbu zlata v Magadanské oblasti.

Má čtyři malé bloky z let 1974 až 1977, které od té doby vyrábějí každý zhruba 11 MW elektrické energie a také páru pro místní systém ústředního topení. Jde o zmenšené verze reaktoru RMBK (lehkou vodou chlazený reaktor s grafitem jako moderátorem jaderné reakce), který nechvalně proslul v Černobylu. V Bilibinu systém pracoval bez větších problémů, ale v posledních letech se přece jen projevuje stáří systému a přibývá neplánovaných odstávek. Definitivní odstávka reaktorů by měla začít roku 2016.

Návrh rychlého jaderného reaktoru SVBR-100, na kterém se mají podílet i české firmy.
Návrh rychlého jaderného reaktoru SVBR-100, na kterém se mají podílet i české firmy.

Na první pohled je unikátnost zařízení poněkud překvapivá. Jeho provoz v oblasti věčně zmrzlé půdy je alespoň podle ruských údajů mnohem levnější než dovoz fosilních paliv na místo. Ještě nedávno se zdálo, že jeho první moderní příbuzný najde své místo v podobných podmínkách, jen o něco západněji: na Aljašce. Ale brzy se ukázalo, v čem je hlavní problém malých jaderných reaktorů.

Japonci míří na sever

Japonská firma Toshiba plánovala v tomto severoamerickém státě postavit malý reaktor, označovaný jako 4S. V podstatě jde znovu o velký kontejner, který výrobce zaveze na místo, zabetonuje do podzemní kaverny, zajistí proti cizímu zásahu a pak nechá pracovat.

V případě 4S se jedná o malý reaktor o výkonu zhruba 10 MW (přesněji řečeno vyrábí asi 30 MW tepla, z nichž turbína využije třetinu na výrobu elektřiny). Tento typ je ještě jiný, je chlazený kapalným sodíkem a podle plánů konstruktérů má pracovat zhruba 30 let bez výměny paliva a zásahu personálu. Vyhořelé palivo se bude skladovat přímo v obalu reaktoru. (I to je snížení bezpečnostních nároků, manipulace s vyhořelým palivem je drahá a nebezpečná.)

Reaktor měl stát v aljašském městečku Gallen a měl začít podle původních plánů fungovat někdy v roce 2012 nebo 2013. Aljaška by byla opravdu vhodná laboratoř. I ve velkém městě Fairbanks stojí kvůli dovozu fosilních paliv kilowatthodina silové elektřiny kolem čtyř korun, tedy téměř čtyřikrát tolik co u nás. Na odlehlejších místech je samozřejmě ještě dražší. I přes tuto ekonomicky příznivou situaci však projekt zkolaboval.

Zajímavý projekt zvažuje francouzský jaderný průmysl. Jde ani ne tak o plovoucí, jako spíše ponorný reaktor. Zařízení nazývané zatím FlexBlue by po dopravení na místo mělo být uloženo na mořském dně a dodávat energii pomocí podmořských kabelů. Má mít několikanásobně jištěný a velmi silný trup, délku cca 100 metrů, hmotnost přibližně 12 000 tun a výkon 50 až 250 MWe. I když umístění pod hladinou by jistě zvyšovalo bezpečnost před proniknutím nežádoucích osob k jadernému materiálu, komplikace spojené se sníženou schopností obsluhy a provozovatele zasáhnout u reaktoru v případě komplikací za tuto a další výhody nejspíše nebudou stát.
Zajímavý projekt zvažuje francouzský jaderný průmysl. Jde ani ne tak o plovoucí, jako spíše ponorný reaktor. Zařízení nazývané zatím FlexBlue by po dopravení na místo mělo být uloženo na mořském dně a dodávat energii pomocí podmořských kabelů. Má mít několikanásobně jištěný a velmi silný trup, délku cca 100 metrů, hmotnost přibližně 12 000 tun a výkon 50 až 250 MWe. I když umístění pod hladinou by jistě zvyšovalo bezpečnost před proniknutím nežádoucích osob k jadernému materiálu, komplikace spojené se sníženou schopností obsluhy a provozovatele zasáhnout u reaktoru v případě komplikací za tuto a další výhody nejspíše nebudou stát.

Místní samospráva plány podpořila, ale ty se nakonec zarazily na regulačních a bezpečnostních požadavcích (ty koneckonců prodražují i novou generaci velkých elektráren o desítky procent proti jejím předchůdcům). Schválení typu do provozu, výběr, příprava a schválení místa pro stavbu jaderného reaktoru by stály v tomto případě desítky milionů dolarů. Projekt tak s absolutní jistotou odsuzují k ekonomickému neúspěchu. Podobné výdaje mohou být únosné v případě velké jaderné elektrárny, ale ta by na Aljašce nenašla dost zákazníků.

I na vlnách

Úplně nový trh chce jaderné energetice otevřít nápad původem z Ruska. Rusko už několik let pracuje na stavbě prototypu malého plovoucího zařízení, které by mělo stačit na zásobování odříznutých oblastí.

Nese název Akademik Lomonosov po zakladateli ruské moderní vědy Michajlovi Lomonosovi, jenž žil v 18. století. Jde o plavidlo bez vlastního pohonu o délce 140 metrů a šířce 30 metrů. Hotová loď by měla mít výtlak cca 21 000 tun, takže je to dosti bachratý cvalík: jen o cca 20 metrů kratší křižník Aurora měl výtlak zhruba třetinový.

Plavidlo mělo být vybaveno dvěma tlakovodními reaktory KLT-40S o celkovém elektrickém výkonu 70 MW. Jde o upravenou verzi reaktorů, které se dnes používají v ponorkách a ledoborcích. Zřejmě však dojde k jejich náhradě za výkonnější typ, ale zcela jasně rozhodnuto zatím není.

Představa o podobě ruského plovoucího reaktoru. Zdroj: Rosatom
Představa o podobě ruského plovoucího reaktoru. Zdroj: Rosatom

Životnost jaderného reaktoru by měla představovat tři dvanáctileté cykly, celkem tedy 36 let, s tím, že výměna paliva bude probíhat každé čtyři roky. Vyhořelé palivo bude skladováno po celou dobu ve vnitřním prostoru plavidla, které bude vždy na jeho konci odtaženo do bezpečného doku, kde dojde k výměně paliva, kontrole a údržbě. I tyto pravidelné odstávky jsou důvodem, proč řada analytiků o výhodnosti tohoto modelu pochybuje.

Je určený například do oblastí s nedotčenými zásobami nerostných surovin, s jejichž rozvojem země se státním rozpočtem závislým na vývozu ropy a plynu počítá. „Je naprosto jasné, že práce nebo těžba v Severním ledovém oceánu není možná bez toho, abychom měli nějaký plovoucí autonomní zdroj energie,“ řekl k tomu nedávno při návštěvě Prahy Vjačeslav Peršukov, náměstek pro vývoj ruské společnosti Rosatom, která staví jaderná zařízení.

Projekt zatím provázejí typicky ruské odklady a potíže, zatím je v podstatě hotový jen holý trup. Ovšem zcela odepsaný ještě není. V dubnu ruská státem vlastněná společnost Rosatom oznámila, že konsorcium čínských společností vyjádřilo zájem o společnou sériovou výrobu menších plovoucích reaktorů. Číňané rádi využili mobilní jaderné bloky pro zásobování vrtných zařízení v oblastech šelfové těžby ropy a plynu při čínském pobřeží.

Čínská situace je sice méně klimaticky náročná, ale i tato země počítá do budoucna s rychlým rozvojem svých surovinových zdrojů. Plovoucí reaktory by podle zveřejněných zpráv rádi využili pro zásobování vrtných zařízení v oblastech šelfové těžby ropy a plynu při čínském pobřeží. Nabídka se zdá být logická, má ovšem svá úskalí. Za prvé je zatím velmi předběžná. Například neznáme jméno čínského zájemce o spolupráci ani předpokládaný objem investice.

Na druhou stranu, potenciální trh pro plovoucí reaktory tu je. Podle studie z roku 2010 existuje 170 ostrovních komunit s počtem obyvatel přesahujícím 100 tisíc. Odhaduje se, že 30 % těchto společenství je kvůli vysokým nákladům na výrobu elektřiny závislých na státních dotacích a jaderná energie by v těchto podmínkách mohla být tedy konkurenceschopná.

Za státní

Náročnost zavádění SMR technologií si uvědomují nejen výrobci. Americké ministerstvo energetiky v loňském roce vyhlásilo soutěž o dotaci na podporu přechodu malých reaktorů do praxe. Jde maximálně o zhruba 200 milionů dolarů na náklady spojené s udělením licence a zaváděním takového zařízení do praxe.

Vítězem prvního kola se stal reaktor mPower od firmy Babcock & Wilcox. Reaktor by měl výkon zhruba kolem 150 MW (udává se různě, 125 až 180 MW). Většina systémů, včetně parogenerátoru, má být umístěna v jediném velkém kontejneru o průměru necelých pěti metrů a výšce 23 metrů. Ten by měl být celý umístěný pod zemí pod vrstvou betonu, což hodně usnadní a zlevní ostrahu. Design by měl být poměrně jednoduchý a k obsluze by mohli snad stačit jen dva operátoři na každé směně.

Z technického hlediska jde o klasický tlakovodní reaktor, patřící do tzv. generace III+ (tedy zhruba podobný, jako jsou a byli všichni uchazeči o Temelín). Pravidla soutěže ani v podstatě nedovolovala přihlášení jiných typů reaktorů. Jaderný dohled USA také nemá zkušenosti s jinými typy civilních reaktorů, a tak není divu, že tento typ považuje za nejlepší výchozí krok. Společnosti i ministerstvo doufají, že letos dojde ke schválení návrhu a bude možné zažádat o povolení ke stavbě prvního podobného zařízení ve státě Tennessee. První jednotky by mohly podle (optimistického) odhadu začít pracovat v roce 2022.

screen_shot_2013-10-31_at_17.17.24.png

Ale tato omezená státní podpora těžko zajistí reaktorům to nejdůležitější: dostatečný objem objednávek. Aby se výroba mohla opravdu vyplatit, bylo by nutné zajistit objednávky desítek kusů reaktorů jednotlivých typů. Pro ilustraci, u typu SVBR se předpokládá, že by bylo zapotřebí objednávky na několik desítek, nejlépe až stovku kusů. A u dalších typů to není jiné. S náběhem výroby by bylo například zapotřebí zahájit těžbu bizmutu ve velkém měřítku. (Geologicky je prvek dostupný, ale dnes pro něj v podstatě není odbyt.)

V době nedostatku veřejné důvěry v atomovou energii právě to bude ale nejtěžší. Jedinou nadějí technologie SMR je přesvědčit státní dohled a veřejnost, že nabízí bezpečnou a dostatečně levnou alternativu ke stávajícím jaderným elektrárnám.

NÁZOR EXPERTA

screen_shot_2013-10-31_at_17.19.35.png

Ing. Miloň Vojnar, ředitel společnosti Lumius, spol. s r.o.

Můj osobní názor na jadernou energii je ve všech směrech pozitivní, řadím ji mezi nejperspektivnější zdroje. Elektřina vyrobená z jádra je podle mne jednou z nejekologičtějších, a to za přijatelných ekonomických podmínek.

V době, kdy se energetika čím dál více ubírá směrem k decentralizaci zdrojů, získávají projekty modulárních reaktorů na svém významu a může jim patřit blízká budoucnost. Představují ekologické zdroje, které neprodukují emise a dokáží bezpečně zásobit elektřinou i teplem dané lokality.

Z pohledu České republiky jsou pak dalším pozitivním faktorem zásoby uranu na našem území. Případné nové jaderné projekty tedy posílí energetickou nezávislost naší země na okolních státech.

Autor: spe

Svět plný energie > Témata > Může se jaderná energie zmenšit?

Aktuality
7.11.2019 Lomonosov na místě

AKTUALITY - První ruská plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov dorazila na svou trvalou základnu blízko izolovaného ruského města Pevek na Čukotce, a stala se tak nejseverněji položenou jadernou elektrárnou. Rosatom má za cíl uvést elektrárnu do provozu do konce letošního roku. Společnost chce své malé plovoucí elektrárny s reaktory odvozenými od pohonných jednotek jaderných ledoborců nabízet do odlehlých oblastí, zatím ale žádné zahraniční zákazníky nemá. Mohou fungovat bez přestávky a potřeby doplnit palivo tři až pět let, elektrický výkon reaktorů je 70 MW.  celý článek

15.10.2019 Stát elektromobilů ve tmě

AKTUALITY - Zhruba milion domácností, firem, veřejných institucí a dalších odběratelů v americkém státě Kalifornie se v týdnu od 7. října ocitlo bez dodávky elektřiny. Tamní energetická společnost Pacific Gas and Electric Company (PG&E) je v několika postupných vlnách odstavovala kvůli snížení rizika vzniku lesních požárů.  celý článek

16.7.2019 Emisních povolenek znovu ubude

AKTUALITY - Přebytek emisních povolenek na trhu je podle dat Evropské komise pro 2019 stejný jako v loňském roce. celý článek

12.6.2019 177 GW obnovitelných zdrojů do provozu v roce 2018

AKTUALITY Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) celkový instalovaný výkon obnovitelných zdrojů uvedených v roce 2018 do provozu činil 177 GW. celý článek

13.5.2019 Uranová kostka z válečného Německa

AKTUALITY - Fyziky z univerzity v Marylandu překvapila nečekaná anonymní zásilka, ze které se vyklubala palivová kostka z nacistického jaderného reaktoru. celý článek

  

Chcete dostávat své osobní vydání tištěného magazínu Svět plný energie?

Ano, chci

Podporujeme:

SVĚT PLNÝ ENERGIE

Webový magazín a tištěný
čtvrtletník přináší témata,
zajímavosti, rozhovory
a důležité informace nejen
ze světa plného energie.

Pro Lumius, spol. s r.o.
vydává Business Media CZ a BARIDA Agency

Redakce:
Josef Janků, Jan Gregor a další ...

Grafické zpracování:
Michael Ehrlich

Texty:
neoznačené materiály jsou redakční

Foto:
archiv firem a autorů, redakce,
Thinkstock

Kontakt:

Aktuality
7.11.2019 Lomonosov na místě

AKTUALITY - První ruská plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov dorazila na svou trvalou základnu blízko izolovaného ruského města Pevek na Čukotce, a stala se tak nejseverněji položenou jadernou elektrárnou. Rosatom má za cíl uvést elektrárnu do provozu do konce letošního roku. Společnost chce své malé plovoucí elektrárny s reaktory odvozenými od pohonných jednotek jaderných ledoborců nabízet do odlehlých oblastí, zatím ale žádné zahraniční zákazníky nemá. Mohou fungovat bez přestávky a potřeby doplnit palivo tři až pět let, elektrický výkon reaktorů je 70 MW.  celý článek

15.10.2019 Stát elektromobilů ve tmě

AKTUALITY - Zhruba milion domácností, firem, veřejných institucí a dalších odběratelů v americkém státě Kalifornie se v týdnu od 7. října ocitlo bez dodávky elektřiny. Tamní energetická společnost Pacific Gas and Electric Company (PG&E) je v několika postupných vlnách odstavovala kvůli snížení rizika vzniku lesních požárů.  celý článek

16.7.2019 Emisních povolenek znovu ubude

AKTUALITY - Přebytek emisních povolenek na trhu je podle dat Evropské komise pro 2019 stejný jako v loňském roce. celý článek

12.6.2019 177 GW obnovitelných zdrojů do provozu v roce 2018

AKTUALITY Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) celkový instalovaný výkon obnovitelných zdrojů uvedených v roce 2018 do provozu činil 177 GW. celý článek

13.5.2019 Uranová kostka z válečného Německa

AKTUALITY - Fyziky z univerzity v Marylandu překvapila nečekaná anonymní zásilka, ze které se vyklubala palivová kostka z nacistického jaderného reaktoru. celý článek

  

Chcete dostávat své osobní vydání tištěného magazínu Svět plný energie?

Ano, chci

Podporujeme:

SVĚT PLNÝ ENERGIE

Webový magazín a tištěný
čtvrtletník přináší témata,
zajímavosti, rozhovory
a důležité informace nejen
ze světa plného energie.

Pro Lumius, spol. s r.o.
vydává Business Media CZ a BARIDA Agency

Redakce:
Josef Janků, Jan Gregor a další ...

Grafické zpracování:
Michael Ehrlich

Texty:
neoznačené materiály jsou redakční

Foto:
archiv firem a autorů, redakce,
Thinkstock

Kontakt: