Jak dlouho vydrží levná ropa?

30.3.2015

Jak dlouho vydrží levná ropa?

CENA ROPY - Nízké ceny ropy má na svědomí obchodní strategie Saúdské Arábie. Díky ní také skončí. Kdy?

Málokdo by se asi hádal, když mu hlava jeho státu řekne „Zasloužíte si víc“. Ale málokterý prezident či král by si mohl dovolit slova doprovodit takovým činem jako nový saúdskoarabský král Salman. Druhého února, necelý měsíc po nástupu do funkce, napsal na Twitter: „Drazí občané, zasloužíte si víc, a já udělám vše pro to, abyste to dostali.“ Jeho slova doprovázelo rozhodnutí rozdělit mezi státní úředníky a příjemce státní podpory (což je prakticky každý se saúdskoarabským pasem) celkem zhruba 30 miliard dolarů, tedy cca 700 miliard korun. V zemi, která má necelých 29 milionů obyvatel, mimořádné „všimné“ vychází na 25 tisíc korun na každého obyvatele země.

Výdaj je o to impozantnější, že Saúdská Arábie v posledních letech svým obyvatelům rozdávala už tak štědře. Po vlně nepokojů Arabského jara zvýšila v posledních letech platy zaměstnanců v přebujelé státní sféře o 15 procent a investovala 65 miliard dolarů (cca 1500 miliard korun, tedy o čtvrtinu více než roční výdaje českého státní rozpočtu) do levného sociálního bydlení. Salman se rozhodl pro své gesto i přes to, že saúdský státní rozpočet míří podle odhadů ekonomů letos k rekordnímu schodku kolem 40 miliard dolarů, tedy bilionu korun.

Mohou za to nízké ceny ropy, které plní státní kasu zhruba z 80 procent. Postupný nárůst sociálních, infrastrukturních a dalších výdajů říká, že Saúdové mohou s vyrovnaným rozpočtem počítat jen při cenách kolem 80 dolarů za barel, tedy zhruba o 20–30 dolarů výše, než je cena, kolem které se zatím letos pohybuje.

„Nemáme dluhy a banky mají spoustu peněz,“ to je jednoduchá strategie Saúdské Arábie.

Země má však ve finančních rezervách zhruba 750 miliard dolarů a ani mimořádné bonusy tedy její finanční stabilitu neohrozí. Naznačují ale něco jiného: Saúdové se nedostatku peněz vůbec nebojí. „Nemáme dluhy. Můžeme jít do bank. Mají plno peněz. Můžeme si půjčit peníze a nechat si rezervy. Nebo můžeme sáhnout do rezerv,“ smetl na začátku roku 2015 ze stolu otázku deficitu státního rozpočtu ministr pro ropný průmysl Alí al-Naimí.

Pěst ve městě Džidda na západě Arabského poloostrova, dílo francouzského sochaře Césara Baldacciniho
Pěst ve městě Džidda na západě Arabského poloostrova, dílo francouzského sochaře Césara Baldacciniho

Gesto také ukazuje, že více než o peníze se vládnoucí vrstva nejdůležitější ropné země bojí vlastních obyvatel. Na trhu s ropou mají Saúdové v ruce silné karty a v poslední době ukázali, jak s nimi umějí hrát. Jejich strategie je založená na poučení z doby nedávno minulé i z vývoje na trhu v posledních letech. Saúdové už nechtějí hrát roli jazýčku na vahách a nebojují o cenu, ale o tržní podíl. Bolestivě se přesvědčili, že jinak je mohou zradit i jejich „přátelé“ a situace bude nahrávat jen jejich nepřátelům. 

V průběhu loňského roku se pomalu začalo ukazovat, že na světovém trhu je příliš mnoho ropy. Rozdílovým producentem v tomto případě byly Spojené státy, respektive producenti z amerických břidlicových nalezišť. Díky nim se podařilo poměrně výrazně navýšit množství ropy na trhu, i přesto, že v předchozích letech došlo k několika významným výpadkům, které dohromady dosahují nejméně několika procent světové produkce. Jednotlivě přitom nejde o velké události.

Největší z nich jsou sankce proti Íránu, které z trhu dlouhodobě vyřadily jednoho z největších světových producentů. Stále se nepodařilo plně obnovit produkci v Iráku, navíc v zemi se postupně začalo znovu válčit. Kromě toho došlo k velkým výpadkům z Jižního Súdánu, který byl v posledních letech válečnou zónou. Nigérie, kde sice těžbu zatím neohrožují teroristé z Boko Haram (působí v úplně jiné části státu), se dlouhodobě potýká s násilnostmi v deltě Nigeru, kde je soustředěna ropná produkce. A výrazný výpadek zažil i sever Afriky, především na ropu bohatá Libye, kde nastalo dlouhé období bezvládí.

V posledních letech přitom byla díky hospodářskému růstu Asie, především Číny, zaručena stálá poptávka po této surovině. Spotřeba vyspělého světa sice stagnovala díky vyšší efektivitě i ekonomické „blbé náladě“, ale o kupující nebyla ani tak nouze. Drobné výpadky bránily prudkému rozvoji nabídky a cena se udržovala na hladině, na kterou si některé petrostáty rychle zvykly.

S rostoucí produkcí Spojených států, poháněnou snadnou dostupností financování na americkém trhu, se ale rovnováha začala měnit. Také růst Číny se zpomalil, i když její ekonomika roste z evropského hlediska záviděníhodným tempem. Podle ekonomických údajů i proto, že Číňané se zbavují starých neefektivních aut a strojních zařízení.

V tu chvíli stačilo málo. „Šťouch“ přišel na podzim minulého roku, kdy Libye – byť nakonec jen nakrátko – dokázala navýšit svou produkci. Ceny ropy se vydaly směrem dolů a některé ropné státy začaly panikařit.

Členové organizace OPEC horečně jednali, ale bez výsledku. Nejprve dohodu o snížení nabídky na trhu odmítlo Rusko, které se musí potýkat s rostoucí rozpočtovou zátěží kvůli své nákladné zahraniční politice. Možná Moskva počítala, že OPEC přistoupí k omezení produkce i bez ní. Když se pak na konci listopadu v této organizaci sdružení producenti skutečně sešli ve Vídni, nic takového se nestalo. Představitelé Saúdské Arábie slavně prohlásili, že nesníží produkci, ani pokud ceny klesnou ke 20 dolarům. Odsoudili tak k rozpočtové mizérii nejen Rusko, ale také Venezuelu nebo Nigérii, abychom vybrali tři nejhůře postižené země.

Proč nebránili Saúdové (a s nimi i další státy Zálivu, ale v menší míře) své zisky? Důvod je nutno hledat zároveň v historii i blízké budoucnosti.

Poučení a opatrní

Do jisté míry se v loňském a letošním roce opakovala a opakuje situace z doby před 30 lety. V první polovině 80. let se OPECu dařilo držet poměrně vysoké ceny ropy, ale jen obtížně. Jednotlivé země měly přidělené kvóty, ale soustavně je porušovaly a na trh dodávaly více ropy. Dohody nepomáhaly, OPECem ustanovení kontroloři sice měli slíbený „neomezený přístup“, ale fakticky je kontrolované země nechtěly vpustit ani na své území. A do řady klíčových ropných zařízení se nedostali vůbec.

Cenu tak do značné míry museli držet Saúdové, kteří na sebe vzali roli vahadla. Když bylo ropy na trhu příliš, zaškrtili svou produkci. Výsledky byly uspokojivé pro všechny s výjimkou Saúdské Arábie: v roce 1981 za ropu utržila 119 miliard dolarů, v roce 1984 jen 36 mld. a v roce 1985 jen 26 miliard tehdejších dolarů. A to přesto, že cena nijak dramaticky neklesla.

Rijád, hlavní město Saúdské Arábie, se díky investicím z ropných zisků zcela změnil a ambiciózní výstavba stále pokračuje
Rijád, hlavní město Saúdské Arábie, se díky investicím z ropných zisků zcela změnil a ambiciózní výstavba stále pokračuje

Saúdové museli seškrtat státní rozpočet, seškrtat rozvojový program, ale přišli o více než jen peníze. Na jejich místo na trhu se tlačili jejich regionální političtí konkurenti, především Irák a Írán (který byl k Saúdské Arábii vysloveně nepřátelský). To oni, ne Saúdové, podepisovali nové dlouhodobé smlouvy a navazovali nová obchodní a politická spojenectví a partnerství. Saúdská Arábie chudla a ustupovala do pozadí světové politiky – přitom jen o deset let předtím vládla ropným bičem a její embargo srazilo ekonomiku vyspělých zemí do recese.

V roce 1985 produkce Saúdské Arábie klesla pro úroveň produkce v Severním moři a Saúdům došla trpělivost. Udělali jednoduchou věc: změnili zavedený cenový režim. Nabídli rafinériím fixní poplatek za barel místo za podíl na konečné ceně, a tak si zajistili, že zpracovatelům ropy v podstatě nezáleželo na ceně konečného produktu. Své peníze dostali bez ohledu na ni.

 

OPEC jako cenový kartel přestal existovat a začala cenová válka, díky které ceny ropy spadly z pásma kolem 30 dolarů až na necelých deset dolarů za barel. Některé „těžké“ typy ropy (tedy ropy s vysokým obsahem síry) z Perského zálivu se prodávaly i za šest či sedm dolarů za barel. Množství ropy na trhu se zvýšilo sice jen zhruba o tři procenta, ale kombinace omezených skladovacích možností a soupeření o zákazníky měla ohromné důsledky.

Kolaps cen trval zhruba rok, pak se státy OPEC spolu s dalšími producenty včetně SSSR více či méně formálně dohodly, a cena ropy se stabilizovala zhruba na 18 dolarech za barel. I tak byla 80. léta roky levné ropy (alespoň z hlediska vývozců).

Saúdská Arábie na svou zkušenost nezapomněla. Trh s ropou se sice změnil díky novým investičním nástrojům, masovému vstupu fondů na trh s komoditami atd., ale základní pravidlo zůstává stejné: země potřebuje peníze z ropy a nehodlá o ně přijít na úkor nikoho jiného. V současné situaci tedy neváhala a dělá přesný opak toho, co dělala před 30 lety – agresivně si hlídá svůj podíl na trhu a čeká. Peníze na to má.

Jak dlouho to vydrží?

Ceny ropy kolem 50 dolarů za barel nejsou trvale udržitelné. Za tyto peníze se bohatě vyplácejí tradiční naleziště, ale rozhodně se nezaplatí náročnější operace. Ať už jde o těžbu pod mořským dnem v Severním moři či u brazilských břehů, nové projekty na odlehlých nalezištích v sibiřské tundře nebo vrty v břidličných pánvích v USA, které jsou vysoce produktivní jen několik málo let. A bez těchto novějších projektů zase nebude ropy na trhu dost pro všechny, naznačuje situace z posledního desetiletí.

Situace všem vyhovovala. Ceny byly zajímavě vysoké pro producenty, kteří si mohli dovolit koupit politickou stabilitu doma a mají jistotu dostatku peněz na dlouhé roky dopředu. A zajímavá i pro odběratele, kteří si na vysokou cenu ropy zvykli. Koneckonců ekonomové nemají pocit, že by současný pokles cen vedl k velkému boomu ve vyspělých ekonomikách.

Přestože je to pro producenty tak výhodné, nedá se čekat, že by ceny vystřelily nahoru příliš brzy (pokud samozřejmě nedojde k nějaké zcela nepředvídatelné náhodné události typu rozsáhlé živelní pohromy či nehody). Vzhledem k tomu, že Saúdská Arábie ani pod novým králem nedala najevo šanci ke snižování produkce, jsou možnosti producentů velmi omezené. Země, které jsou na příjmech z ropy z velké míry závislé a mají relativně malé nebo velmi malé finanční rezervy (Rusko, ale v ještě větší míře například Venezuela či Nigérie), nemají důvod produkci snižovat, protože mohou jedině tratit: a to jak na současných příjmech, tak na tržním podílu, a tedy i tržbách budoucích.

Vzhledem k tomu, že Saúdská Arábie ani pod novým králem nedala najevo šanci ke snižování produkce, jsou možnosti producentů velmi omezené. 

Rozdílovým producentem tedy znovu patrně budou Spojené státy, jejichž nová produkce z posledních let pochází téměř výhradně z projektů v břidlicích. Každý z nich je trochu jiný, ale obecně se udává, že jsou rentabilní při cenách nad 50 dolarů, některé možná až kolem 70 dolarů za barel. Dlouhodobě tedy tyto projekty nejsou udržitelné. Americké sklady ropy se pomalu plní a surovina je na velkoobchodních trzích poměrně výrazně levnější než například v Evropě. (Dovoz ropy z USA do Evropy je zhruba od ledna 2015 velmi zajímavý byznys a příjemný přivýdělek pro společnosti v oboru.)

Proud americké ropy se ale také nezastaví přes noc; tamní ropná produkce roste i po poklesu cen, byť ne nijak závratným tempem (za poslední tři měsíce zhruba o necelé procento). V únoru sice například dramaticky klesal počet pracujících ropných souprav, ale zvyšuje se efektivita jejich nasazení a výrazně také technické možnosti, takže mezi jejich počtem a těžební produkcí není přímá závislost. V provozu končí staré stroje a zůstávají ty nejvýkonnější. Vzhledem k tomu, a k tomu, že řada projektů už je nasmlouvaných dopředu, znalci odhadují, že produkce ropy v USA nebude klesat ještě několik měsíců, někdy do léta letošního roku. Pak může následovat pokles – pokud se zatím ceny nezvýší. Ale k tomu není mnoho důvodů. Pak tedy zřejmě přijde to, o čem mluví saúdskoarabští představitelé, a trh se sám zkoriguje. Otřes může být méně či více výrazný, o tom rozhodne psychologie kupců, náhoda i to, jak se ještě zachovají těžební společnosti. Ty už dnes omezují řadu projektů, ale zatím neťaly vysloveně do živého. Pokud nízké ceny vydrží spíše déle, relativně snadno se můžeme dočkat cen nad rekordem z roku 2008, tedy i nad 150 dolarů za barel. V každém případě se dá čekat, že se Saúdům sázka na udržení pozic brzy vyplatí. 

(spe)

Svět plný energie > Témata > Jak dlouho vydrží levná ropa?

Aktuality
25.7.2016 Slovenská ropa na konci s dychom

SLOVENSKO - Slovenská ťažba ropy sa naďalej znižuje a krajina čoskoro vyčerpá známe zásoby. celý článek

23.6.2016 Elektrická auta pro Němce levněji

Německá vláda v květnu schválila podporu nákupu vozů s elektrickým pohonem, na níž se už dříve dohodla s automobilkami. celý článek

6.6.2016 Stavba poslední části plynovodu TAP zahájena

AKTUALITY - Řecký premiér zahájil 17. května stavbu plynovodu TAP, který je posledním článkem trasy pro přepravu plynu z Ázerbájdžánu přes Gruzii, Turecko, Řecko a Albánii až do Itálie. celý článek

25.5.2016 V energetice vzniká nový obr

BYZNYS - Britsko-nizozemský ropný koncern Royal Dutch Shell se dohodl na převzetí britské plynárenské skupiny BG Group za zhruba 70 miliard dolarů (1,77 bilionu korun). celý článek

30.3.2016 Írán poslal do Evropy první tanker

Z Íránu v polovině února vyplula první dodávka ropy pro Evropu po lednovém zrušení mezinárodních sankcí vůči Teheránu, tedy po více než třech letech. celý článek

  

Chcete dostávat své osobní vydání tištěného magazínu Svět plný energie?

Ano, chci

Podporujeme:

SVĚT PLNÝ ENERGIE

Webový magazín a tištěný
čtvrtletník přináší témata,
zajímavosti, rozhovory
a důležité informace nejen
ze světa plného energie.

Pro Lumius, spol. s r.o.
vydává AHA Communications
ve spolupráci s Business Media CZ

Redakce:
Matouš Lázňovský,
Martin Kročil, Antonín Hálek

Grafické zpracování:
Michael Ehrlich

Texty:
neoznačené materiály jsou redakční

Foto:
archiv firem a autorů, redakce,
Thinkstock

Kontakt:

Aktuality
25.7.2016 Slovenská ropa na konci s dychom

SLOVENSKO - Slovenská ťažba ropy sa naďalej znižuje a krajina čoskoro vyčerpá známe zásoby. celý článek

23.6.2016 Elektrická auta pro Němce levněji

Německá vláda v květnu schválila podporu nákupu vozů s elektrickým pohonem, na níž se už dříve dohodla s automobilkami. celý článek

6.6.2016 Stavba poslední části plynovodu TAP zahájena

AKTUALITY - Řecký premiér zahájil 17. května stavbu plynovodu TAP, který je posledním článkem trasy pro přepravu plynu z Ázerbájdžánu přes Gruzii, Turecko, Řecko a Albánii až do Itálie. celý článek

25.5.2016 V energetice vzniká nový obr

BYZNYS - Britsko-nizozemský ropný koncern Royal Dutch Shell se dohodl na převzetí britské plynárenské skupiny BG Group za zhruba 70 miliard dolarů (1,77 bilionu korun). celý článek

30.3.2016 Írán poslal do Evropy první tanker

Z Íránu v polovině února vyplula první dodávka ropy pro Evropu po lednovém zrušení mezinárodních sankcí vůči Teheránu, tedy po více než třech letech. celý článek

  

Chcete dostávat své osobní vydání tištěného magazínu Svět plný energie?

Ano, chci

Podporujeme:

SVĚT PLNÝ ENERGIE

Webový magazín a tištěný
čtvrtletník přináší témata,
zajímavosti, rozhovory
a důležité informace nejen
ze světa plného energie.

Pro Lumius, spol. s r.o.
vydává AHA Communications
ve spolupráci s Business Media CZ

Redakce:
Matouš Lázňovský,
Martin Kročil, Antonín Hálek

Grafické zpracování:
Michael Ehrlich

Texty:
neoznačené materiály jsou redakční

Foto:
archiv firem a autorů, redakce,
Thinkstock

Kontakt: