Co pro nás může udělat americká energetická „revoluce“

25.8.2013

ZEMNÍ PLYN A ROPA Největší událostí na světových trzích s energetickými surovinami je zvyšování produkce v Severní Americe.

I Evropa si pomalu zvyká na to, že ceny elektřiny se odvíjejí od těžby v USA. Co nás tedy čeká?

Úsvit nové éry. Těžba břidličného plynu v Severní Americe spustila nový boom těžby plynu i ropy.
Úsvit nové éry. Těžba břidličného plynu v Severní Americe spustila nový boom těžby plynu i ropy.

Německý spisovatel Herman Hesse si před více než půlstoletím v jenom svém fejetonu povzdechl, že všechno špatné přichází z Ameriky. Někteří z nás by s ním dnes možná souhlasili. Například majitelé i zaměstnanci uhelných dolů v Ostravě i jinde po Evropě, kterým dnes do značné míry kvůli levnému uhlí z USA hrozí zavření (viz Ozvuky americké "energetické revoluce").

Nebo majitelé plynových elektráren po celé Evropě, kteří ze stejné příčiny zavírají své – často moderní – provozovny (o tom více "Odstěhují za Slovenska elektrárnu?"). Ale když někdo prohrává, někdo obvykle vyhrává. Evropští odběratelé se z „darů“ Ameriky musí těšit. Levné uhlí jim umožňuje alespoň částečně kompenzovat zdražování elektřiny dané programy na podpory obnovitelných zdrojů. A existuje i podle nás oprávněná naděje, že americký export zemního plynu pomůže odstartovat pokles evropských cen této komodity (viz rozhovor "Jsme téměř ideální zákazníci").

Rozhodně si také nestěžují samotní Američané. Z některých komentářů tamních analytiků i médií se zdá, že Amerika do druhé dekády 21. století vplula omámená vůní levného zemního plynu. Někteří optimisté předpokládali, že nová technologie těžby z břidlic učiní Spojené státy v dohledné době soběstačnými v těžby plynu i ropy. Což udělá ze Severní Ameriky novou Saúdskou Arábii a změní nejen světové trhy, ale také geopolitické rozložení sil. Co se to za mořem děje?

Revoluce v mezích zákona

Změny na energetickém trhu, kterým se přezdívá často revoluce, mají samozřejmě řadu příčin. Tou první je, že USA mají vhodnou geologii. Mají na svém rozsáhlém území řadu vhodných břidličných pásem s bohatým výskytem uhlovodíků, tedy ropy a plynu. Rozhodně jich je dost na několik desetiletí spotřeby plynu (u ropy méně), byť okolo přesných čísel se stále vedou spory.

Hlavní důvod boomu je však legislativní. Nerostné bohatství v evropských zemích, a vlastně i ve většině ostatních zemí (samozřejmě včetně České republiky), je vlastnictvím státu. V USA je naopak majetkem vlastníka pozemku nad nimi.

Těžaři tedy platí přímo jim, ať už od nich pozemek koupí, nebo ho mají v „nájmu“, často za osminu z prodejní ceny vytěžené suroviny u vrtu (ta je nižší než pak po dopravě k dalším odběratelům a nakonec zákazníkům). A to zvyšuje ochotu majitelů k podpisu smlouvy, protože nejde vůbec o zanedbatelné částky.

Tato legislativní „drobnost“ je podle všeho hlavním důvodem, proč těžba surovin v USA vypadá zcela jinak než v Evropě. Je to vidět i na příkladu těžby z břidlic, se kterou Evropa zatím jenom velmi nejistě koketuje – a některé země ani to ne.

Na americkém trhu se pohybuje neuvěřitelných zhruba 10 tisíc společností, které podnikají v těžbě všeho možného od ropy, přes zemní plyn po kovy vzácných zemin. V podstatě od individuálních poradců či specialistů po velké těžební společnosti, jejichž majetky vyjádřeny v korunám dosahují řádu bilionů.

Tradice i novoty

Těžba surovin, a hlavně ropy a plynu, má také v USA velkou tradici. Právě v 1. a především samozřejmě ve 2. světové válce americká ropa poháněla vítězné armády. V zemi je tak připravený široký kádr zkušených těžařů, ochotných pouštět se do nových pokusů a využívání nových nalezišť.

Řada z nich tak skočila po příležitosti, kterou poskytl vývoj technologií v posledních desetiletích 20. století. Průkopník vrtání v břidlicích George Mitchell a jeho společnost začali s pokusy o štěpení břidlic v 80. letech. Úspěch přišel v roce 1997 v texaské formaci Barnett a v podstatě se ho podařilo dosáhnout spojením dvou technologií.

První je štěpení pevné skály vodou, které se používá vlastně už od 19. století. Do skály se pumpuje voda pod velkým tlakem, jež pak zvětšuje a rozšiřuje pukliny v hornině a štěpí ji na menší kousky. Samozřejmě, dnes to dokáží společnosti levněji a účinněji než před stoletím.

Důležité bylo ovšem především, že Mitchell a spol. zvládli spolehlivě tzv. horizontální vrty. To znamená, že nedělají vrty přímo kolmo do země, ale dokážou realizovat i několikakilometrové vrty vodorovné. A protože břidlicové vrstvy jsou jako velké a poměrně slabé tabule orientované zhruba vodorovně s povrchem Země, vodorovné vrty se k jejich těžbě dobře hodí (ale používají se pro zvýšení produkce třeba i u klasických ropných nalezišť).

screen_shot_2013-10-31_at_18.18.53.png

Když zkoušeli těžaři těžit břidlice pouze vertikálně, výsledky byly zcela neekonomické. Nosné vrstvy jsou někdy široké jen pár desítek metrů, kvůli tomu se vrt za stovky tisíc dolarů nevyplatil. Díky vodorovným vrtům se vlastně užitečná délka vrtu může prodloužit z desítek metrů na kilometry.

Plynová horečka

Důsledky kombinace vhodných legislativních, geologických a technologických podmínek byly impozantní. Na přelomu tisíciletí se plyn z břidlic netěžil prakticky vůbec: v roce 2002 jeho podíl na těžbě plynu v USA činil pouhá tři procenta. V loňském roce už to bylo 35 procent.

Zároveň těžba zemního plynu v USA dosáhla historického maxima. Meziročně rostla asi o pět procent, výkony ze zlatých let na začátku 70. let překonala asi o desetinu. Odhady do budoucna jsou ještě optimističtější: v roce 2015 by mohl být podíl břidlicového plynu na celkové těžbě v USA přes 40 procent, v roce 2035 přes 60 procent či více, uvádějí zhruba odhady.

Plyn byl také rekordně levný – během loňského dubna stál na spotovém trhu méně než dva dolary za milion BTU (milion britských termálních jednotek, což je množství odpovídající zhruba 1 GJ, tedy cca 28 m3). Abychom to přiblížili českým spotřebitelům: cena na spotovém trhu na východě USA byla v tu chvíli něco přes 120 korun za megawatthodinu. Gazprom dodává v rámci svých kontraktů plyn do Evropy za ceny v průměru kolem 700 korun za megawatthodinu, spotřebitel ho pak dostane nejméně dvojnásobně drahý, často trojnásobně.

Podobně nadějný je pro Američany i vývoj těžby ropy. Hitem mezi těžaři v břidlicích je těžba tzv. „mokrých“ nalezišť, kde se spolu s plynem těží i vysoký podíl složitějších uhlovodíků (tj. ropy). Je jich méně než nalezišť pouze s plynem, protože ropa potřebuje pro svůj vznik specifické podmínky, ale těžařům se kvůli vysokým cenám této suroviny podobné vrty enormně vyplácely. „Černé zlato“ se prodává tak draho, že zaplatí v podstatě celý vrt a plyn je s nadsázkou řečeno jen pár dolarů navíc.

Cena tamní ropy na amerických spotových trzích tak letos klesla pod 85 dolarů za barel, zatímco v Evropě se pohybuje stále kolem stovky dolarů. Byl to odraz nárůstu v produkci. V roce 2011 činila americká produkce 5 milionů barelů ropy denně, na konci roku to bylo kolem 6,5 milionu barelů denně. Takový meziroční nárůst produkce nebyl nikdy předtím zaznamenán.

Nejen jistoty a pozitiva

Výhody levné energie jsou v ekonomickém soutěžení zjevné. A i když se kolem hydraulického štěpení vedou vášnivé spory, zatím se zdá, že jeho ekologický dopad není takový, aby vedl k zákazu či výraznému omezení užívání technologie. (I když se hodně mluví o znehodnocení podzemních vod, to podle všeho obecný problém není. Důležitější je, že při těžbě uniká do ovzduší až nečekaně velké množství plynů. Což může vést nejen k riziku výbuchů, dělá to starosti i proto, že metan je velmi silný skleníkový plyn.)

Plyn na cestách. Zásobníky na LNG v barcelonském přístavu. Právě tato technologie umožňuje poprvé dopravu zemního plynu na velké vzdálenosti.
Plyn na cestách. Zásobníky na LNG v barcelonském přístavu. Právě tato technologie umožňuje poprvé dopravu zemního plynu na velké vzdálenosti.

So far, so good, řekl by Angličan – v tomto případě tedy spíše Američan. Zdálo by se, že USA skutečně otevírají novou éru v energetice. Ale to bychom nejspíše předbíhali.

Ukázalo se to už letos na jaře. Kvůli studenému počasí stoupla cena plynu až nad čtyři dolary za MBTU. Současná cena na spotovém trhu je zhruba pod 3,50 dolaru za MBTU. Cena plynu tak ukázala, že i přes zdánlivý nadbytek dokáže být velmi volatilní. Ale nejen to, dá se očekávat, že cena – která je i v tuto chvíli více než o polovinu nižší než v Evropě – zůstane zhruba na této úrovni a zřejmě i o něco poroste.

Čas placení dluhů

Důvodů je hned několik. Začněme přímo v zemi: Jeden z „apoštolů“ těžby plynu z břidlic, geolog Terry Engelbart, nedávno v rozhovoru s autorem článku odhadl, že těžební společnosti v USA vydělávají na cenách kolem tří a půl dolaru za MBTU. Za nižší ceny rentabilní těžby to v současné době není možné, byť do budoucna to podle Engelbarta není vyloučené. U ropy je hranice rentability zřejmě někde kolem 90 dolarů za barel, možná o něco níže, ani tam tak nelze čekat zásadní pokles cen.

Bude se štěpit. Ústí vrtu připravené k tlakování kapaliny pro hydraulické štěpení. Souprava kolem je pod velkým tlakem, řádově v desítkách megapascalů, tedy stonásobků běžného atmosférického tlaku.
Bude se štěpit. Ústí vrtu připravené k tlakování kapaliny pro hydraulické štěpení. Souprava kolem je pod velkým tlakem, řádově v desítkách megapascalů, tedy stonásobků běžného atmosférického tlaku.

Do značné míry je to dáno tím, že těžba z břidlic je komplikovanější než z klasických nalezišť. Je k ní zapotřebí řada speciálního vybavení, probíhá spíše ve větších hloubkách, takže se musí více vrtat, a podobně.

Odvětví tak kvůli nízkým výkupním cenám pracovalo v posledních letech v podstatě na dluh. Kapitál se na to našel. Společnosti v oboru na přelomu první a druhé dekády jednadvacátého století zaplavil totiž kapitál zvenčí. Vedly si dobře na burze, navíc se rozjela vlna nákupů.

Velké společnosti se totiž zakupovaly do oboru, který byl předtím výsadou menších amerických producentů (nutno podotknout, že menších jen v amerických poměrech, v českých by to byly ohromné společnosti). Například ExxonMobil koupil největšího amerického producenta zemního plynu, firmu XTO Energy; za akcie zaplatil 31 miliard dolarů a uhradil za kupovanou firmu i desetimiliardový dluh.

Ovšem velcí investoři vstupovali do oboru se zcela jinými cenovými očekáváními. Řada z nich podle dostupných informací investovala s tím, že ceny zemního plynu budou ve střednědobém výhledu někde okolo čtyř dolarů za milion BTU.

Pro všechny?

Navíc není jasné, zda zemního plynu a ropy z břidlic bude dost. Břidličné vrty se rychle vyčerpávají a není výjimkou, když po roce produkce klesne výnos na třetinu maxima v době hned po otevření vrtu. Udržení produkce na stávající úrovni je tedy samo o sobě náročné, zvyšování produkce ještě více.

Vyžaduje například ohromné množství vrtných souprav a dalších zařízení, jejichž pořízení představuje samozřejmě značnou investici. V současné době ale není v datech amerických těžařů vidět nárůst počtu vrtných souprav, ten v podstatě stagnuje. Nedá se tedy předpokládat, že by došlo k dalšímu explozivnímu nárůstu produkce. Naopak je mnohem pravděpodobnější, že producenti budou mít problém udržet stávající tempo růstu. Jako všude, i v USA těžaři obsadili na začátku nejslibnější lokality a nyní se přesunují do méně lukrativních, nebo alespoň méně poznaných lokalit.

Problém je to především u „mokrých“, tedy ropných břidlic. Těch je proti plynovým prostě málo; protože, jak jsme již říkali, ropa potřebuje specifické podmínky pro vznik i těžbu. Sny o ropné samostatnosti jsou tak nejspíše neoprávněné: Spojené státy denně spotřebují zhruba 9 milionů barelů ropy. A i když těžba vzrostla na již zmiňovaných impozantních 6,5 milionu barelů, z břidlic se těží zhruba pětina tohoto množství. Nezdá se pravděpodobné, že by se těžbu v nich podařilo zvýšit ještě na trojnásobek stávajícího množství.

Navíc je tu otázka, jak zareagují světoví producenti. Například Saúdská Arábie určitě může těžit vlastní ropu mnohem levněji než USA z břidlic, ale nemůže si to zřejmě dovolit. Například proto, že země po společenském vzepětí Arabského jara výrazně zvýšila svoje sociální výdaje. Nyní si čistě z hlediska udržení svých závazků vůči vlastním obyvatelům a zdravého státního rozpočtu nemůže dovolit prodávat ropu levněji než zhruba za 95 dolarů za barel, odhadují odborníci. Další producenti, od Íránu přes Venezuelu po Rusko, jsou v podobné situaci. Nárůst americké produkce prakticky jistě nebude tak velký, aby vyvážil případnou manipulaci s cenami ze strany jiných velkých producentů.

Plyn bude světový

Ohromným problémem je i infrastruktura. Americkým společnostem se sice daří udržet doslova frenetické tempo vrtání, ale jejich expanzi brání potíže při stavbě nových plynovodů a ropovodů. Ty jsou náročné finančně i administrativně, a tak původní odvážné plány na stavbu nových tras postupně mizí v propadlišti dějin.

Stejný problém je i v případě vývozu nových amerických energetických výdobytků mimo území USA. Vývoz plynu podléhá federálnímu dohledu. Američtí producenti v současné chvíli žádají o stavbu dvou desítek velkých terminálů na vývoz plynu za oceán (hlavně do Asie, ale i Evropy), všechny však povolení nepochybně nedostanou. Nejde jen o to, že vláda USA bude nejspíše chtít udržet komparativní výhodu levného plynu. I kdyby všechny projekty povolila, amerického plynu zřejmě není tolik, aby všechny zvažované terminály měly skutečně co vyvážet.

Hotovo. Ústí vrtu připravené k čerpání plynu. Výnos vrtu klesne během několika prvních měsíců o desítky procent. Foto: Joshua Doubek – Wikipedia
Hotovo. Ústí vrtu připravené k čerpání plynu. Výnos vrtu klesne během několika prvních měsíců o desítky procent. Foto: Joshua Doubek – Wikipedia

Ale americký příklad může být inspirací. Zatím plyn nikdy nebyl globální komoditou. Prodává se na oddělených trzích: americké ceny v podstatě nijak přímo neovlivňovaly ceny evropské či japonské. Doprava plynu mezi jednotlivými trhy byla příliš drahá a zájem malý. Poptávka ovšem roste a doprava se stala možnou díky rozvoji technologie LNG.

Pravda, pokrok není tak rychlý, jak by si třeba Evropa přála. Vybudovat desítky či spíše stovky terminálů na stlačený zemní plyn a dostatek lodí, to bude trvat desetiletí, ale první výsledky by mohly být patrné už za pár let. Třeba v roce 2018, kdy by měla Velká Británie začít konečně dovážet významná množství amerického plynu.

Zatím jen „papírové“ zisky amerických vývozců plynu také přitáhly pozornost dalších těžkých vah v oboru, především zemí Perského zálivu. Na tamních nalezištích se získává velké množství zemního plynu zároveň s těžbou ropy prakticky zadarmo (a rozhodně za ceny mnohem nižší než v USA, odhadem tak poloviční). Nabízí se jim tak další vývozní artikl. Arabské země dobře vědí, že i kdyby ho v Evropě prodávaly za polovinu ceny ruského plynu, stejně by na tom bohatě vydělaly. A zdá se, že tuto možnost už do svých plánů zahrnují a pomalu stupňují stavbu potřebné infrastruktury.

Chce to čas

Historie však varuje, že změna nebude rychlá. Vývoj v USA čerpá totiž nejspíše jen z projevů zvyšování důležitosti zemního plynu v energetice. Přechody od jednoho paliva ke druhému trvají desetiletí. Od dřeva k uhlí přecházely evropské země zhruba století a v celosvětovém měřítku je dřevo stále nejpoužívanějším palivem vůbec. Přechod od uhlí k ropným palivům trval v železniční či lodní dopravě necelé půl století a ve výrobě elektřiny vlastně nikdy neskončil: uhlí je stále nejdůležitějším palivem vůbec a jeho vliv se bude v nejbližší době jen posilovat.

I v USA je po letošním zvýšení cen plynu znovu v kurzu. V první polovině letošního roku se v USA vyrobilo z plynu o 13 procent méně elektřiny než v roce loňském, té z uhlí bylo naopak o desetinu více. Přitom samozřejmě zůstalo celou dobu energetickou jedničkou. Nemusíme už ani dodávat, že i v Evropě uhlí posiluje.

Rychlý vzestup „Saúdské Ameriky“, o které mluvili někteří komentátoři, je tedy přeludem. Změny nastartované využitím břidlic v USA budou trvalého charakteru, ale ne tak silné, aby z roku na rok přinesly zásadní zvrat na trhu. Jejich vliv na nás bude ještě nejméně několik let jen nepřímý, a i proto dost nepředvídatelný. Hesse tedy neměl plně pravdu, ale rozhodně se nemůžeme spolehnout na to, že z Ameriky budou v příštích letech přicházet pro spotřebitele jen dobré zprávy.

 

NÁZOR EXPERTA

screen_shot_2013-10-31_at_18.19.32.png

Ing. Radim Juřica, ředitel nákupu společnosti Lumius, spol. s r.o.

Přestože ceny plynu na trhu často ovlivňují sekundární vlivy (viz aktuální politická situace v Sýrii), je jasné, že zvýšení nabídky by vedlo k jejímu snížení. V břidlicovém plynu z USA vidí například Velká Británie možnost, jak více diverzifikovat své zdroje této cenné suroviny. A Velká Británie má na cenu plynu v Evropě zásadní vliv, a to zejména na ceny krátkých produktů (díky minimálnímu objemu zásobníků plynu).

Jestliže významnou část své spotřeby naplní dovozem plynu přes Atlantik, zákonitě tím sníží svou poptávku po plynu z jiných zdrojů. Dotčení producenti pak budou mít dvě možnosti, buď najít nové trhy, na kterých by mohli uvolněné kapacity uplatnit, nebo se snažit zvýšit spotřebu plynu na trzích současných tím, že sníží cenu, a vytvoří tak konkurenci k jiným, levnějším energetickým surovinám.

Autor: spe

Svět plný energie > Aktuality > Co pro nás může udělat americká energetická „revoluce“

 

Chcete dostávat své osobní
vydání tištěného magazínu
Svět plný energie?

Ano, chci

Podporujeme... 

SVĚT PLNÝ ENERGIE

Webový magazín a tištěný
čtvrtletník přináší témata,
zajímavosti, rozhovory
a důležité informace nejen
ze světa plného energie.

Pro Lumius, spol. s r.o.
vydává Business Media CZ

Redakce:
Josef Janků,
Martin Kročil, Jan Gregor

Grafické zpracování:
Michael Ehrlich

Texty:
neoznačené materiály jsou redakční

Foto:
archiv firem a autorů, redakce,
Thinkstock

Kontakt:

 

Chcete dostávat své osobní
vydání tištěného magazínu
Svět plný energie?

Ano, chci

Podporujeme... 

SVĚT PLNÝ ENERGIE

Webový magazín a tištěný
čtvrtletník přináší témata,
zajímavosti, rozhovory
a důležité informace nejen
ze světa plného energie.

Pro Lumius, spol. s r.o.
vydává Business Media CZ

Redakce:
Josef Janků,
Martin Kročil, Jan Gregor

Grafické zpracování:
Michael Ehrlich

Texty:
neoznačené materiály jsou redakční

Foto:
archiv firem a autorů, redakce,
Thinkstock

Kontakt: